Ráda jsem nakoukla do vašich pracovniček a scrapkoutků a nechala se inspirovat k nafocení toho svého místečka.

Když jsme se s manželem stěhovali zpátky na sídliště do 3+1, byli jsme zatím bezdětní. Rozdělení místností tak bylo jasné, ložnice, obývák a pracovna. Manžel měl stůl u okna na svoje plastikové modely letadel a já u zdi mezi oknem a skříní, kterou jsem měla narvanou barvami, laky, lepidly a ubrousky na decoupage.

Pak jsem otěhotněla a z pracovny jsme udělali dětský pokoj, aby to manželovi nebylo líto a nemodelařil mi v posteli, vyklidila jsem mu skříň na zimní oblečení a má tam své království. Co se mnou? Kuchyňský stůl mi zatím stačí a stačil, než začal Tomík chodit. Když jsem už na několikátém květináči měla místo dokonalého krakelu prstíky, vzdala jsem to a začala hledat něco, co by se dalo před synem snadno schovat a nemuselo několik hodin schnout. A tak jsem potkala scrapbook.

Postupně jsem objevovala hromady razítek, papírů, raznic, inkoustů, ozdob a všech možných serepetiček, bez kterých se jako „správná“ scrapbookařka rozhodně nemůžu obejít. Pracovní stůl jsem si přestěhovala do obýváku k oknu, takové nešikovné místo u balkónových dveří, které se hodilo jen pro jídelní stůl, který manžel stejně nepoužívá nebo čtecí koutek, ale číst se dá i v posteli :-) Postupně přibyla polička, pak druhá, komoda, šuplíčky a další komoda a světe div se, stejně to není kam dát.

V oblasti ukládání a skladování asi nepřinesu nic nového, ale pár poznámek si neodpustím :-) Některé věci jsem vykoukala, o některých jsem se dočetla a k některým došla. Kdo chodíte do Ikei, asi spoustu věcí poznáte.

Velké krabice nad stolem jsou skvělé, vejde se do nich hodně věcí a dají se stohovat. Ale když jsem něco potřebovala vyndat, musela jsem vše sundat, uklidit na stole a sundat těžkou krabici. A tak jsem odstranila šroubky na přední straně a pořídila tak krabicím padací dvířka, stačí jen lehce nadzvednout víko. Mám tak třeba uložené tvrdší a jednobarevné papíry a nemusím se kvůli nim ani zvedat ze židle.

Jsem „ujetá“ na různé plechovky, krabičky, šanony a obálky. Mám jich všude spoustu a dala jsem do nich co se dalo. Pracovní stůl jsem si nechala ze svých školních let, kvůli tomu, že se jich tam hodně vejde. Pod stolem mám jednu velkou dřevěnou krabici od vín, bylo mi ji líto vyhodit a tak si do ní dávám fotky, pohledy, vstupenky a vše co bych mohla zpracovat do vzpomínkových alb.

Pořád jsem přemýšlela jak uskladnit 30“ papíry. Napřed byly naležato na poličce, pak v krabici a momentálně je mám nastojato v boxu, ale ještě by jich to pár chtělo, zatím se mi v ní klátí :-)

Za porod druhého syna jsem místo šperku chtěla Big Shot, můj tolerantní manžel mi vyhověl a díky tomu, že staršímu synovi jsou 4 roky, ví, že se na „máminu mašinku“ nešahá a tak ho můžu mít stále v pohotovosti. Až ten mladší začne chodit, budu ho to muset také naučit :-) Díky nové komodě a totální reorganizaci mého místečka, má konečně BS svůj samostatný šuplík, kde mám všechny své šablony a kapsy.

Stuhy mám roztříděné podle vzorku, momentálně ujíždím na puntících a kostičkách.

A jelikož od té doby co jsem s dětmi doma nějak nevnímám co je za den, pořídila jsem si nad monitor šňůru na prádlo, na které si píši, co v nejbližší době chci vytvořit. Od té doby co jí mám nedělám přání k velikonocům nebo dni matek den předem.

Momentálně má každé razítko, raznice, kytička atd. své místo, pokud nepočítám tu obří krabici věcí, které zatím nemám kam dát, tu jsem radši nefotila :-) Až mi přijde nějaký nový kousek, budu mu hledat místo a opět vše přeuspořádávat.

Tak to je moje místečko, kam chodím relaxovat s papírem, když všichni mí 3 chlapi usnou a já mám konečně klid a čas jen pro sebe.